Náplň života

Jak je člověku, který o všechno přijde? Který ztratí smysl svého života? Který nemá žádné sny, přání, není na nic ve svém životě hrdý? To je otázka této neděle.

A jak zní odpověď? Především si musíme uvědomit, že sama otázka nemůže být vyslovena. Ať děláme, co děláme. Ať si myslíme, že jsme na tom sebemizerněji, vždy něco máme.  Máme boží lásku. Jestli si myslíme, že tomu tak není, mýlíme se. Bůh nám vždy podává svou ruku a vždy nás má rád a to ať jsme sebevětší hříšníci. A je jenom a čistě na nás, jestli jeho ruku přijmeme, nebo nepřijmeme.

Někteří věřící se od Hospodina odvracejí, když mají štěstí a myslí si, že již Boha nepotřebují. Někteří věřící se od něho odvracejí, když jsou úplně na dně, protože jsou zklamáni. A naopak ostatní lidé se k Bohu vracejí, když je jim těžko, protože u něho hledají oporu, anebo když mají největší štěstí, protože jsou mu vděčni.

Ale všichni lidé a to bez rozdílu, můžou všeho nabýt a naopak o všechno přijít. Představte si příklad: Muž přijde o všechno. Přijde o své záliby, radosti a prakticky o všechno štěstí. A tento muž miluje ženu, která je středem jeho života a kterou z nějakého důvodu nemůže nikdy mít. Stojí tam totiž velmi pevná překážka, kterou ale může pokořit. Ale bude to trvat celý rok a bude celý ten rok neuvěřitelně trpět a to jak psychicky, tak fyzicky. Ale jakmile dotrpí, dostane svou vyvolenou a nakonec bude po celý zbytek života šťastný.

Co byste takovému muži doporučili? Doporučili byste mu, aby ten rok nějak překousl s tím, že pak už bude navěky veselý? Anebo mu doporučíte, aby nedělal nic a jen se trápil tím, že svou vyvolenou nikdy mít nebude? Je lepší trpět rok jako zvíře a pak být navěky šťastný, nebo trpět málo, ale celý život? A to bez jakékoli naděje, či snu, že by se mu jeho přání mohlo vyplnit?

Pokud zvolíte druhou možnost, měli byste se pořádně zamyslet. Žít život, na kterém vám nezáleží, přece není žádná zábava. Žít život beze snů, bez cílů a bez čehokoli jiného je k ničemu. Takový život je nesnesitelně prázdný a smutný.

A nemluvím tady o stereotypu. Když člověk přijde z práce domů, dívá se na televizi, uvaří si k večeři párky a jde spát. A takhle každý den. To není to neštěstí, o kterém mluvím. Takoví lidé mají svůj svět a je na nich, jestli ho chtějí změnit. Ano. Nemají žádné sny, cíle a možná ani city. Ale více méně jim nic nechybí. Jen to může být nuda.

Tento text má promlouvat k lidem, kteří chtějí něco víc. A to vůbec není sobecké, ani neskromné, jak by mohli někteří věřící namítnout. Každý život má smysl a každý má mít svůj život na něčem postavení. Na něčem, o čem si můžou říci: „Ano, v tomhle jsem dobrý." Každý musí mít svůj cíl. Ale co když o takové „nosné sloupy" vašeho života přijdete? Co když je vaším jediným potěšením třeba modelační vláčků, ale náhle zjistíte, že ač jste si mysleli, že jste nejlepší v republice, že to vlastně neumíte? Že je to nesmyslné a náhle vás to přestane bavit? A co dělat, když se to stane? Když už člověka nic netěší? Kdy už si myslí, že jeho život nemá žádnou náplň?

V takovém případě se člověk musí postavit a rozhlédnout se kolem sebe. A to pořádně. Zjistit, jestli vás nebaví něco jiného. Ale jestli nic takového člověk nenajde, mílí se, že nic nenašel. Vždy je to k nalezení, stačí se podívat nahoru. Bůh nám vždy poskytne naději, vždy nám pomůže z prachu na zemi. Ale co když v Boha nevěříte?

Musíte si uvědomit, že všechno zlé je k něčemu dobré. A pokud to není k něčemu dobré, právě se děje něco, co se objeví v naprosto nečekanou chvíli a učiní vás to šťastnými. Stejně jako láska toho muže. Takže když teď trpíte a zdá se, že to nemá žádné východisko, nakonec to bude mnohem lepší.

Takže když vás chytne tato depresivní nálada, položte si otázku: „Je lepší se nějakou dobu hrozně trápit a pak být na celý život šťastný? Nebo je lepší se trápit jen trochu, ale po celý zbytek života už nepoznat štěstí?" Je přece mnohem lepší ta první možnost, že? A čím více se teď trápíte, o to více to bude pak lepší. A jestli ne v pozemském životě, tak v ráji určitě.

Ale pokud jste zarytí ateisté a něco jako vyšší moc vůbec neuznáváte, musíte si říct, že na světě musí existovat rovnováha mezi dobrým a špatným. Alias jednou jsi dole a jednou jsi nahoře.