(Ne)obyčejný román- Nadporučík Juff je na dně

Jestli se chcete odreagovat od všedních starostí, nebo jestli máte chuť se jen zasmát, měli byste si to přečíst. Je to parodie na román. Resp. jsem se o to snažil. Na obrázku vidíte logo Kuřecího románu, který mě k psaní inspiroval. Takže druhý díl- Nadporučík Juff je na dně.

Upozornění: V článku se mohou vyskytovat chyby. Prosím vás, abyste nekomentovali chyby, ale obsah. Děkuji.

 ,,On žije! On žije!“, křičela zdravotní sestra Klára. ,,Už jsem ani nedoufal. To je opravdu zázrak!“, řekl doktor Závada. ,,Jsou tady mí příbuzní?“, zeptal se nadporučík Juff. ,,No nevím jestli je to dobré, jestli to unesete…“, pochyboval doktor. ,,Ach, doktore Závado. Autor mi řekl, že ještě nemám umřít. Klidně mi to sem naservírujte.“ ,,Nikdy nemůžeme vědět, kdy se autor rozhodne pro naši smrt. Každý den se mu musíme klanět a prosit ho za to, aby nás nezabil. Inu, přivedu je, ale příbuzní to nejsou.“ Juff zrudl:,,Jak je to možné?!“ ,,Uklidněte se,“, chlácholil ho doktor. ,,Asi to bude tím, že žádné nemáte. Ale přece jen přišli tři lidé. Jeden je váš sluha, druhý je jakýsi úředník s důležitě vypadajícím kufříkem a třetí je pan Losos, majitel konkurenční sýrařské společnosti.“,,Aha. No nevadí, pane Závado. Postupně je sem můžete zavolat.“,,To jsem měl říkat já, ale to je jedno. Kláro, pojďte se mnou do mého hnízdečka lásky.“, řekl doktor a opustil pokoj spolu se sestřičkou.   První přišel sluha. ,,Ahoj sluho. Už jsi dodrhnul ty záchody?“,,Neračte se zlobit pane, ale měl jsem o vás starost…“,,A vyčistil si ty záchody zubním kartáčkem?“,,Ale pane…“,,Jo, nebo ne?“,,Ne.“ ,,Opět jste mě zklamal, sluho. Padněte na kolena a ukloňte se mi. Poté můžete odejít.“,,Děkuji pane.“, řekl sluha, udělal, co přikázal Juff a odešel. Jako druhý přišel pan Losos, otec Lva Lososa, který vlastní 49,9 % firmy. ,,Dobrý den.“, řekl suše Juff. Ale Losos začal vesele:,,Dobré ránko! Mám pro vás výhodný kšeft. Šlo by o 2 desetiny procenta akcií firmy.“ Náhle se Juffovi vrátila barva do tváře. ,,Ale jak to chcete udělat?“, zeptal se. ,,No velice jednoduše. Stačilo by svést nějakým způsobem Lvovo ženu Marietu.“,,Opravdu? Ale vždyť…“,,…má 2 desetiny firmy. Dostala je jako dárek od svého muže.“ Juff ho zarazil:,,Moment. Proč mi chcete pomáhat.“ ,,No jednoduše. Přenecháš mi Bosiu a já si ji vezmu za ženu.“ Juff věděl, že ho Bosia opustila, ale pan Losos to asi ještě neví a tak na něj začal hrát:,,No… je to lákavé. Ale… Já mám Bosiu moc rád…“,,Ticho. Já vím moc dobře, že jste se rozešli. Stačí mi, že ji necháš na pokoji.“,,To nebude problém.“, odpověděl Juff a převalil se na posteli. Pan Losos už se začal loučit:,,Tak se brzy uzdrav, já mám ještě obchodní jednání.“ ,,Fajn. Mějte se.“   A tak se rozloučili a jako poslední přišel do pokoje důležitě vypadající úředník s ještě důležitěji vypadajícím kufříkem. ,,Dobrý den.“, řekl nepříjemným hlasem úředník. ,,Mám pro vás zprávu. Tímto vás oficiálně zbavuji 2 desetin procenta firmy Cheese and milk company.“ Nadporučík zbrunátněl a prudce se posadil. ,,Cože?! Děláte si legraci?! Proč?!“,,Je to kvůli té včerejší nehodě, pane. Neměl jste žádné peníze na zaplacení škod. Tyto 2 desetiny nyní patří státu.“ ,,Státu?!“, zařval Juff. ,,To nesmí být!“ Úředník si Juffa nevšímal a pokračoval:,,Ještě tady mám jedno oznámení, pane Juffe. Tyto dvě desetiny si nyní zakoupil Lev Losos a společně s jeho ženou nyní vlastní většinu společnosti. To znamená, že nyní mají plné právo společnost řídit bez vašeho zasahování. To samé samozřejmě platí i pro Supermana. Hezký den.“, řekl s úšklebkem úředník a odešel. Juffovo dech byl rychlý. Rychlejší než je zdrávo. Zamotala se mu hlava a omdlel.  Opět viděl bílé světlo na konci tunelu. ,,To mě chceš hned zabít?! Jen to udělej autore! Už nemá smysl, abych žil dále!“, řval na mě Juff. Ale já jsem si ho nevšímal a šoupl zpět do příběhu.

  Mezitím na druhém konci města si Lev Losos mnul ve své vile ruce. ,,Tak Marieto. Konečně můžeme ovládnout trh s mlékem. Budeme největší společnost!“ ,,Ano, můj milovaný.“,,Ehm. Marieto, slyšel jsem různé zvěsti. Mám pocit, že na mě otec něco kuje.“ ,,Proč by to dělal?“, zeptala se Marieta svého muže. ,,Kvůli Bosie! Jsem si tím úplně jist, drahá.“,,Che, ale stejně ti nemůže nic udělat miláčku. Máš přeci 50,1 % firmy.“ ,,Omyl Marieto. Mám 49,9 % firmy a ty máš 0,2% firmy. Určitě se na tebe zaměří, aby ti je mohli vzít.“ ,,Kdo oni?“ ,,Můj otec a nadporučík Juff.“,,Ale, jak to nejde. Musí mít můj podpis. Krásný a nekostrbatý.“,,Já se nebojím, že by to z tebe chtěli dostat násilím.“,,Ale jak jinak…“ Lev významně kývl hlavou. Marieta se zarazila, ale pak ji to došlo:,,To ne… Jak… tě to mohlo vůbec napadnout?! Co… co… si to o mě myslíš?!“,,Ale nic.“, řekl Lev a nervózně přešlápl z nohy na nohu. ,,Tak kde je?“, zeptal se Lev. DING! DONG! ,,Á konečně je tady.“, přešel ke dveřím a otevřel je:,,Tak vás konečně vítám!“, pozdravil Lev jakého si muže, středně velké postavy a veselého pohledu. ,,Zdravím vás pane Losose. Mám pro vás tu zprávu.“ Marieta se ozvala:,,Jakou zprávu drahý?“,,Ale nic…“, řekl Lev, převzal zprávu a pročítal si jí. ,,Jde jen o to…“, pokračoval Lev. ,,Jen jestli předání akcií proběhlo naprosto legálně, aby mě nemohli ty akcie nějakým způsobem sebrat… Hmm. Skvělé, detektive Jonsone. Mnohokráte vám děkuji, opravdu jste mi pomohl, tady máte jistý finanční obnos.“ A podal detektivovi balíček peněz. ,,Děkuji, pane Lve. Mějte se hezky. ,,Vy také! Marieto, zítra odstartuji svůj plán. Musím mít tvou plnou podporu.“,,Neboj se drahý. Máš ji mít.“