(Ne)obyčejný román- Pikle

Jestli se chcete odreagovat od všedních starostí, nebo jestli máte chuť se jen zasmát, měli byste si to přečíst. Je to parodie na román. Resp. jsem se o to snažil. Na obrázku vidíte logo Kuřecího románu, který mě k psaní inspiroval. Takže třetí díl- Pikle.

Upozornění: V článku se mohou vyskytovat chyby. Prosím vás, abyste nekomentovali chyby, ale obsah. Děkuji.

  ,,Konečně!“, zařval nadporučík Juff, když ho konečně propustili z nemocnice. ,,Jste připraven?“, zeptal se pan Losos. ,,Ale jistě že. Kde máte auto?“,,Támhle.“, řekl pan Losos a ukázal na černou limuzínu. Nastoupili do ní. ,,Stevardsi, jeďte do mého oblíbeného klubu, ano?“,,Yes, sir Losos.“ A limuzína se dala do pohybu. Pan Losos odložil sluchátko a obrátil se na nadporučíka Juffa přísným pohledem. Juff se trochu lekl, ale poté se rozhodným hlasem zeptal:,,Kam to jedeme?“ Pan Losos si sundal své kožené rukavice, zapálil si dýmku a zamyšleně odpověděl:,,Ale nikam“-popotáhl tabák-,,Jenom se musíme domluvit na našem plánu. Ale tady ho nechci“-zakašlal z jeho věčného kouření-,,rozebírat.“ Nadporučík Juff kývl hlavou, jako že chápe a s odporem se díval na dýmku. Pana Lososa to trochu vyvedlo z míry. ,,Copak? Chcete taky?“ Juff se zakřenil a řekl:,,Pche. Nenávidím dýmky. Miluji pouze Kubánské doutníky.“,,No co. Tabák, jako tabák, ne? A už jsme tady!“ Vystoupili z vozu a stáli před malým barem s názvem ,,Černá růže“.   Vešli dovnitř. Hrála příjemná hudba z období, kdy se vše nahrávalo na ty velké kulaté desky a barman s knírem a velkým doutníkem pozdravil:,,Dobrý den, pane Losose! Koho pak to máte s sebou?“ Pan Losos si odložil klobouk na dubový věšák a posadil se k baru. ,,To je nadporučík Juff. Má 49,7% Cheese and milk company. To je můj konkurent, ale nic si s toho nedělejte. Pane Juffe, prosím, přisedněte si k nám. Teď mě tak napadá, barmane, proč kouříte vždy tak velikánské doutníky?“,,Víte, pane Losose, to je proto, že se říká, kdo jak velký kouří doutník, tak má i velké přirození.“ Nadporučíka Juffa napadlo:,,A to ti nevadí, co autore?“, přisedl si panu Lososovi a začal:,,Pane Losose, tady to vypadá, jako z nějakého detektivního filmu.“, ale ten ho zarazil: ,,Neremcejte  pořád Juffe. Pojďme si probrat ten plán. Takže musíte Marietu nějakým způsobem svést.“,,To asi nepůjde, pane Losose.“,,Co,co? Proč by to nemělo jít.“,,No, víte, Marieta je svému muži příšerně věrná.“,,O to se nemusíte starat, Juffe. Žádná žena nikdy neodmítla peníze. Uspořádáme večeři při svíčkách, dáme ji do pití omamné látky a uvidíte, poddá se vám. Bude to jednoduché.“,,Inu, plán je to možná dobrý, ale Marieta není Bosia…“,,Ticho Juffe! Vy ženám vůbec nerozumíte! Však se nebojte. Vše zařídím. Hlavně nezapomeňte být v 8 hodit v restauraci Zlatá makrela. Zavolám vám taxi?“,,To bude dobrý nápad. Mějte se pane Losose.“,,Jo jo, Juffe. Tak už běžte.“   ,,Marieto, prosím tě nechoď tam!“, prosil ženu Lev Losos a držel v ruce pozvánku do Zlaté Makrely. ,,Na tom se mi vůbec nic nezdá. Nadporučík Juff dá cokoli, jen aby získal ty dvě desetiny procenta.“,,Ale no tak drahý, neboj se o mě. Vždyť víš, že jsem ti naprosto věrná.“,,No ano, ale…“,,Neboj se drahý. Ještě mě napadlo, nebudeš na mě posílat detektiva Jonsona. Byla bych opravdu nerada, kdyby…“,,Neboj se drahá.“ ,,Přísahej! Já znám tenhle tvůj pohled! Určitě ho tam pošleš.“,,Dobrá, dobrá! Slibuji, že ho tam nepošlu. Ale ty mi přísahej, že mi budeš věrná!“ Žena se pousmála:,,Ale drahý. Vždyť to už jsem ti přeci slibovala na naší svatbě.“,,No jo. Svatba. Svatba. To je pravda.“,,Tak já už musím jít, drahý, ať nepřijdu pozdě.“,,Dobře dobře. Chceš zavolat taxi?“,,Ne ne. Půjdu pěšky. Alespoň se protáhnu.“ Lev si dal obličej do dlaní. ,,Jé. Tak já tě aspoň odvezu, pak si můžeš jít třeba po hlavě. A pozor na alkohol!“,,Neboj se drahý, mám to vymyšlené!“  Nastoupili do auta a jeli. Když byly před poslední křižovatkou, která je dělila od luxusní restaurace, řekla Marieta svému muži:,,Počkej drahý. Přijedeme schválně o pět minut později. To je znervózní.“ Tak čekali pět minut a poté konečně zastavili před Zlatou makrelou. Marieta dala pusu svému muži a vystoupila. ,,A drž se!“, houkl za ní Lev a odjel. Marieta vstoupila do restaurace, nechala si svléct kabát a pokračovala ke stolu, kde seděl nervózní nadporučík Juff. Marieta ještě zběžně obhlédla restauraci a zahlédla pana Losose, který byl jakoby schovaný za novinami. ,,Tak konečně jste tady!“, řekl Juff a políbil Marietě ruku. ,,Cože jste se tak zdržela, drahá?“,,Ale nic. A prosím, ještě mě tak neoslovujte. Možná až později.“, řekla Marieta a zajiskřilo jí v očích. Juff byl potěšen a nechal si přinést jídelní lístky. ,,Omluv mě Marieto. Musím si odskočit.“ Marieta se dívala do jídelního lístku, mezitím co Juff přišel k panu Lososovi. ,,Myslím, že vše probíhá skvěle, pane. Není tak věrná, jak jsem si myslel. Už se nemůže dočkat, až se začneme muchlovat.“ ,,No vidíte, Juffe. Hlavně to nezvorejte.“ Juff se vrátil ke stolu. ,,Už jste si vybrala?“,,Ale jistě, pane Juffe. Dokonce jsem nám oběma i objednala. ,,Znamenitě. Zapálím svíčky.“, vzal zapalovač a zapálil svíčku se speciálními vonnými látkami. Už donesli jídlo. ,,Cože tak rychle?“, zeptal se číšníka Juff. ,,To je naše tajemství pane.“, řekl číšník a kvapně odešel. Juff se podíval na jídlo a náhle bylo vidět jeho zděšení v očích. ,,Co… co… to je?“ Marieta odpověděla:,,Vepřové. Vy nemáte rád vepřové? Já ho přímo miluji.“ Marieta moc dobře věděla, že Juff nemá rád vepřové, ale chtěla ho trápit, protože to bylo v jejím plánu. ,,A ano. Jistě. Já také. Ehm. No… takže dobrou chuť.“,,Vám také.“, řekla s milým úsměvem Marieta. Pan Losos se nervózně začal dívat přes okraj svých novin. Juff si dal do pusy první sousto. Náhle se mu chtělo zvracet. Kuckavě řekl:,,Pro, promiňte, musím si odskočit.“ A tryskem utíkal na pány. Pan Losos se vydal za ním.   Teď přišla ta správná chvíle. Marieta nechala svíčku vyměnit a podplatila číšníka, aby vyměnil etikety přichystaného vína a nealkoholického vína a to nealkoholické donesl. Když číšník odnášel to Lososem připravené, brumlal si sám pro sebe:,,To jsou dneska kšefty. Jeden mě podplatí, abych jim donesl tohle víno a ona mě podplatí, abych donesl jiné. Já už tomu nerozumím.“ Mezitím, když Juff přestal zvracet, se s ním hádal pan Losos. ,,Co to vyvádíš, Juffe?!“,,Ona objednala vepřové…“,,To mě nezajímá! Takhle jí do hrsti nedostaneme!“,,Jo, dobrý, pane.“, řekl Juff a umyl si zbytky zvratků. Poté se odebral za Marietou. Nadporučík Juff nechal vepřové odnést, jako že je nějaké zkažené a nechal si raději donést humra. Marieta po nějaké chvilce začala předstírat, že je opilá, protože Juff nevěděl, že šampaňské je vyměněné.  ,,Tak co. Podepíšete?“, zeptal se už nervózně Juff. ,,Ale ano jistě“, řekla jakoby opile Marieta, elegantním písmem napsala na listinu s akciemi podpis, rozloučila se a kvapně se jakože vypotácela z restaurace. Pan Losos si okamžitě přisedl k Juffovi. ,,Paráda, že jo? To se ti povedlo, Juffe.“ Juff se smutně zadíval do stolu. ,,Co je, Juffe? Ty nemáš radost?“,,Ale mám. Jenže Marieta mi nedala ani pusu na rozloučenou.“,,Prosím tě. To je jen formalita Juffe.“,,A pane Losose. Nemám peníze na zaplacení.“,,Neboj se o to se postarám. Vrchní! Doneste účet!“ Marieta vybírala jen ty nejdražší jídla. Juff si toho z nervozity nevšiml a Losos na to nepřišel, protože si četl noviny. Až teď, když jim vrchní donesl účet, zaznělo celým městem sborové:,,NEEEEE!“ Marieta se jen pousmála a utíkala domů.