Velká Británie 2008- 2

Tato „knížečka“ zachycuje mé postřehy a zážitky z Velké Británie, přesněji z Londýna, Oxfordu a Windsoru. Neslibujte si žádné záživné vyprávění, či vědeckou encyklopedii. Jsou to prostě mé vzpomínky na 3 nejkrásnější dny roku 2008. Tato sbírka vzpomínek by se dala se špetkou nadsázky nazvat deníkem. Možná, že vás tento deník inspiruje na výlet do jedné z nejlepších zemí na světě.

10.6.2008 Ráno nás vzbudila paní Francis hezkou větou, kterou bych rád byl buzený den co den:,,Breakfast is ready!“ Přeloženo: ,,Snídaně je připravená!“ Tak jsem po ranní hygieně sestoupil po velmi měkkém koberci do kuchyně, kde na nás čekala každodenní snídaně. Skládala se z klasických cereálií, mléka, čaje, toastů s máslem (mimochodem toasty jsou jediné pečivo, které se tam jí- rohlíky, či housky neznají) a k tomu jsme si mohli namazat buď marmeládu, nebo Nutellu. Když jsme dosnídali, uklidila paní Francis ze stolu a jeli jsme opět na místo setkání. Nasedli jsme do autobusu (asi o 15 minut později, než se plánovalo, protože jedna rodina přijela pozdě) a vyrazili do slavného městečka- Oxfordu. Řidič nám říkal zajímavosti o dálnici, která obtáčela celý Londýn:,,Velikost téhle dálnice je přibližně jako z Prahy do Brna a hodně to urychluje dopravu…“ Museli jsme vystoupit na nějakém pruhu pro cyklisty, protože silnice byly ucpané a abychom stihli všechno obejít. Zamířili jsme rovnou přes náměstí do jedné z nejprestižnějších Oxfordských kolejí. Jmenuje se Christ Church College a právě tam je jídelna, podle které se inspirovali tvůrci filmu Harry Potter, když dělali Velkou síň. Nemá čtyři stoly, ale jen dva. Nemohl jsem odolat ukradl ze stolu sůl. Talíře nebyly sice nejluxusnější, ale bohatě postačí. Po jídelně jsme zašli do kostela. Do obrovského kostela. Bylo tam nejméně 5 oltářů. Po návštěvě kostela a po nákupu 2. suvenýru- mýdla jsme odešli z koleje a šli k věži, kde si prý Briti dávají vždycky sraz. Jmenuje se Carfax Tower. Tam jsme dostali rozchod. Já se díval po různých obchůdcích a zjistil jsem, že v Británii mají 6 mobilních operátorů- Three, Virgine Mobile, Oranže, Vodafone, T-Mobile a O2. Mají tam i spoustu rychlých občerstvení: McDonald´s, Eat., Burger Planet, Burger King i KFC. Já jsem si zašel do důvěrně známého McDonald´s a očíhnul jsem ceny. Jsou tam dokonce o něco málo levnější, než u nás. A nejvíce mě překvapila skutečnost, že všude v Británii je nejlevnější Coca-Cola za libru a dvacet pencí. Když kamarádi vylezli z posledního obchodu s novými míči, konečně jsme vyšli k autobusu. Zrovna, když jsme nastupovali, měli jsme možnost vyfotit si britské policisty v akci. Zrovna zatýkali nějakého řidiče autobusu a jsou tam mnohem tvrdší, než tady. Cestou jsem ještě viděl pobočku Škody Auto. Řidič to komentoval tím, že je to nejvýznamnější automobilka v celém Oxfordu. Asi po 2 hodinách cesty jsme přijeli do Londýnské zoo, zkratkou ZSL. Přijeli jsme asi v půl čtvrté a ve čtyři zoo v podstatě zavírala. Zavíraly se všechny stánky, atrakce a tak. Možná se budete divit, ale ta zoo je mnohem menší, než pražská zoo. Nemají tam ani slony. Zato jim tam jezdí vláček (poslední jízda ve čtyři, takže nám průvodčí doslova zabouchl před nosem) a dvoupatrový, vyhlídkový autobus (který je zdarma). Unavený a uchozený jsem si ještě v suvenýrech koupil zápisník a jeli jsme zase k paní Francis. Tentokrát jsme měli těstoviny se žampiónovou omáčkou. Jan němá rád houby, takže si je vyndal nožem. Jako zákusek jsme dostali pudink zalitý čímsi. Ale bylo to dobré. Pak jsem si ještě s Vojtou povídal dlouho o víře a Bohu a po večerní hygieně jsem usnul spánkem spravedlivých. 11.6.2008 Jako včera, tak i dnes nás probudila paní Francis slovy:,,Breakfast is ready!“ Po snídani jsme stejně jako včera dostali malé pytlíčky s obědem. Tedy se 4-mi sendviči, pitíčkem, jablkem, miniaturním balíčkem brambůrků, které nikomu nechutnaly a čokoládovou tyčinkou. Odvezla nás na místo setkání, popřála nám hodně štěstí a odjela. Povídali jsme si s ostatními přijíždějícími, kteří nám vyprávěli o svých rodinách. Někdo měl Grill párty, někdo zase tak rychle mluvící Britku, že vše důležité musela napsat na papír, jinak by jí holky nerozuměly. Cestou do nějakého neznámého, malého městečka nám pan řidič básnil o párcích, které se budou podávat večer a nazval to Párky párty. Každý jsme museli napsat počet porcí a asi desetkrát zdůrazňoval, že 1 porce se skládá ze 2 párků, 2 toastů (v Británii jiné pečivo není) a kečupu a hořčice. Jak lístek koloval po autobusu, dostal se až ke mně a k Janovi. Všichni tam psali jako volové 2 párky. V malém městečku jsme se prošli, podívali jsme se po parku a nasedli do lodi, která nás odvezla do Windsoru, kde je monstrózní a krásný hrad. Spousta lidí se ale těšilo do Legolandu, takže jsme se rozdělili na dvě půlky. Já jsem jel rovnou do Legolandu speciálním autobusem. Mé srdce plesalo radostí, když jsme projížděli kolem panáčků, rozmístěných kolem silnice a užíval jsem si v Legolandu (podrobnosti napíšu ve speciálním článku Legoland Windsor). Dal jsem si tam klasické Fish and Chips, kde je jeden ten Chips hranolka velká, jako rybí prst. Jejich rybí prsty jsou dvakrát delší, ale moc dobré. V Legolandu jsem nakoupil další 3 suvenýry: Lego stavebnici, tričko a odznak. Pak jsme zase autobusem jeli zpět do Windsoru, kde jsme dostali ještě dvě libry, které zbyly ze vstupného, tak jsem si dal Coca-Colu místní kavárně, kde se Coca-Cola nalévá takovou sprchou a podíval se na starou lokomotivu, která stála vedle. Pak jsme se všichni přesunuli k autobusu, kde jsme měli Párky párty a jeli jsme domů. 12.6.2008 Už jsme byli ve Francii. Po další úmorné cestě jsem byl zase doma. Dovětek Bez nadsázky můžu říct, že ty 3 dny v Británii byly ty nejlepší za poslední rok. Nejsem smutný, prostě to přišlo a odešlo a teď se k tomu rád vracím. Už se nemůžu dočkat, až se tam zase někdy vydám. Doteď nemůžu uvěřit, že jsem tam byl. Celkem jsem utratil 90 liber, 200 korun a 2 eura. Kdo se vydá do Británie, nechť ho doprovází štěstí.