Válka dvou architektů, lesní hospůdka a odporný bufet. Tyto tři prvky se skloubí do restaurace, která mě nepotěšila. A já jí také nepotěším.
Jubilejní desátá recenze bude skutečně speciální, protože budeme hodnotit restauraci, kterou ohvězdičkoval sám veliký Polreich. Recenze vyjde 1. prosince.
Možná nebudete nadšeni, že opět hodnotím zahraniční restauraci, ale nebojte se. Čechů se okolo potuluje hodně a slyšel jsem, že přímo v restauraci je někdy i český personál. Nacházíme se v Německu, konkrétněji v NP Luzný, kde se mimo jiné nachází nejdelší stezka mezi korunami stromů na světě. Je to určitě skvělý zážitek.
Pravděpodobně dostanete hlad a porozhlédnete se po nějaké restauraci. Je jich zde více, ale mně byl doporučen Lesní hostinec Eisenmann. Restaurace zvenku vypadá celkem stejně, jako ostatní domky v okolí, takže jí poznáte podle venkovního sezení a velkého dětského hřiště, které je hned vedle. Plni očekávání vstoupím do restaurace a můj první pocit byl… zmatený. Rozhodně se nejedná o tak hezkou restauraci, která je vyfocena na oficiálních stránkách (mimochodem jsou i v češtině, což se cení). Jeden stůl je namačkaný na druhém a pocitu prostornosti nedodávalo ani množství hostů.
Což je pravděpodobně i důvod, proč se nejedná o klasickou restauraci, ale spíše o jídelnu, protože si jídlo donesete ke stolu sami. Výhodou alespoň je, že jde výdej celkem rychle a obsluhující kuchaři jsou celkem milí lidé. Je sice možné, že narazíte na dlouhou frontu, ale ta postupuje svižně.
Vybral jsem si vychvalované vepřo knedlo zelo a usadil se ke stolu. Než jsem se mohl pustit do jídla, musel jsem si pozorně prohlédnout ten paskvil, kterému říkají interiér. Je to jakoby se dva architekti neshodli na tom, jak má hostinec vypadat. Rozdělili to tedy napůl. Takže zatímco vrchní půlka je provedená v klasickém „chaloupkovém“ stylu z tmavého dřeva, spodní polovina je vyvedena z moderního světlého dřeva. Navíc se někdy styly prolínají a moderní okno, kterému někdo vnutil babičkovský nádech, vypadá prostě zvláštně. Nevíte, jak se máte cítit. Je to útulné posezení u babičky, nebo moderní pokroková restaurace?
Teď k jídlu samotnému. A jdeme postupně. Vepřo bylo naprosto skvělé. Sice nebylo okořeněné rovnoměrně, takže někdy je to chuťově velmi výrazné a jindy zase vůbec. I tak se ale jedná pořádný kus skvěle propečeného masa, kterému snad nejde nic jiného upřít. Zelo už takovou slávu nenadělalo. Ačkoliv to bylo zelí, správně kyselé, nebylo správně chutné. Kuchař si asi chuť schoval při vaření pod čepici. Rozhodně v tomto případě nedoporučuji jíst maso se zelím, protože maso pak přijde o tu správnou chuť. Trochu mi vadilo i to, že zelí nebylo skoro vůbec nakrájené a tak se s ním docela špatně manipulovalo. A nyní knedlo. Okamžitě zdůrazním, že se jedná o bavorský knedlík, který není pro český jazyk to pravé ořechové. Ale tohle? Po všech stránkách to vypadalo jako těsto splácané do koule, které někdo na pár vteřin ponořil do vody. Uvnitř byly knedlíky téměř syrové a to je obrovská chyba.
O vysušeném chemickém dortu, který jsem si ke své smůle dal na konci, se nebudu ani zmiňovat.
K hygieně nemám co vytknout, vše bylo relativně čisté.
A nakonec poměr kvalita/cena. Mé VZK stály zhruba 200 korun, což by byla dobrá cena, kdyby bylo všechno ostatní alespoň průměrné. Takhle je to ale děs a bída.
Závěrem: Zdejší jídlo raději nechtějte ani zadarmo, tedy pokud nehodláte své děti uklidit na vedlejší hřiště a sami třeba jen popít kávu, která je snad jako jediná velmi kvalitní. A dejte si jí venku, vevnitř by vás mohla přejít chuť.
Hodnocení- 0 (0/5 hvězdiček)
Hodnocená restaurace: Lesní hostinec Eisenmann, Böhmstraße 37, Neuschönau http://www.nationalpark-bayerischer-wald.de/tschechisch/besuchereinrichungen/infozentrum_heh/waldwirtschaft.htm
