Někdo, kdo vydělává na dobrém jméně příběhů a nejslavnějším českém vojákovi z dob Rakouska-Uherska. Je to ostuda, nebo si název zaslouží?
Další kritika nás čeká opět za 14 dní a to 2. 2. 2012.
Na dnešek jsem měl naplánováno navštívit jednu z restaurací, kterou jste mi navrhovali v diskuzích pod staršími kritikami, naneštěstí ta, ke které jsem zrovna mířil, měla zavřeno. Rozhodl jsem se tedy si zahrát restaurační ruletu a navštívit první, na kterou narazím. A první byl Švejk restaurant.
Zvenku jsou vidět poměrně velké cedule, ale vstup do samotné restaurace už tak snadný k nalezení není. A tak jsem naneštěstí otravoval pracovníky kavárny, kteří sídlí pod restaurací. Když už konečně vchod najdete (nebo se zeptáte na cestu), přivítá vás velmi nepříjemné skřípání dveří. Tento rachot je jistě prospěšný pro obsluhu, která tak ví, že někdo vešel a nemusí tak kupovat zvonek. Mě osobně se to nelíbilo.
Chápu se jídelního lístku a sedám si ke stolu do nekuřáckého salónku. Pomalu jsem začínal uvažovat o tom, jestli jsem slepý, protože ani po důkladném přezkoumání jídelního lístku jsem nenašel jedinou zmínku o nealkoholických nápojích. Však také byla číšnice poměrně překvapená, když jsem se jí na to zeptal. Pití bylo objednáno, teď jsem si měl vybrat hlavní chod.
„Co byste mi doporučila?“, zeptal jsem se. „Ta žebra jsou výborná.“, ujistila mě. Zaváhal jsem, jestli mi nebyla doporučena z toho důvodu, že jsou asi nejdražší položkou v jídelníčku. „Na žebra dnes nemám chuť. Ale dal bych si svíčkovou.“ „Je mi líto, ale svíčkovou už nemáme.“ Nemají svíčkovou? Ale no tak… Vždyť je teprve odpoledne, večeře ani nezačali, v restauraci ani noha. To mi přijde tuze podezřelé. „Dobrá, dám si guláš.“, řekl jsem a bylo objednáno.
Nyní je čas zhodnotit prostředí. Co mě velmi rušilo, byla hlasitá hudba komerčního rádia vycházející z kuchyně, nemluvě o hlasité chladničce. Možná by mě to nerušilo tolik, kdyby si majitel nedal tu práci s výzdobou, kterou musím ocenit. Hlava Švejka kam se podíváš, na stěnách fotky půllitrů a to vůbec nemluvím o skleněných mozaikách na okně. Ale když mi do toho začne hrát tvrdý rock, atmosféra z knížky je ta tam.
Jídlo dorazilo až překvapivě rychle. Talíř byl elegantně uspořádaný, knedlíků bylo více než dostatek a musím ocenit i nepřeplácanost. Naneštěstí mi moderní talíř nezapadal do dob císaře pána. Jednoduchý kulatý talíř se zdobením, které mívávaly naše babičky v kuchyni, by jistě do restaurace zapadly lépe.
Ovšem co se dohnalo na vzhledu, bylo ztraceno na chuti. Bylo to dobré, to jistě ano, ale zároveň to bylo nevýrazné. Mám takový nepříjemný pocit, že jídlo bylo ohříváno v mikrovlnce, což způsobilo zhoršení kvality. Maso na tom bylo podobně- dobré, ale nevýrazné a rozhodně tužší, než by mělo být. Co mi však vyrazilo dech, byly knedlíky. Zkoumal jsem je horem dolem a nenašel na nich smítko vady. Ale co především- byly domácí! Upřímně řečeno, tak včetně této znám asi dvě restaurace, které si dělají knedlíky samy. A to se počítá.
Když jsem si vychutnával výše zmíněnou silnou stránku, prošel kolem mě hostinský v dobovém kostýmu a popřál mi dobrou chuť. Tato událost mi zvedla náladu a hned jsem měl jasno- tato restaurace vlastně není ani tak restaurace, jako spíše hospoda, kam si člověk může zajít na popovídání s kamarády nad nějakým tím pivem.
No a co se týče ceny, za pití a guláš jsem dal kolem 150-ti korun, což je více než solidní.
Závěr: Skvělou výzdobu hatí moderní výdobytky a zlozvyky a to je opravdu škoda. Pokud ale nezajdete do nekuřáckého salonku, který je hned vedle kuchyně, určitě se vám tu bude líbit. Sice jídlo je trošku slabší, ale ruku na srdce, kde vám dají tak dobré domácí knedlíky?
Hodnocení- *** (3/5 hvězdiček)
Hodnocená restaurace: Švejk restaurant, Latrán 12, Český Krumlov. www.svejk.cz
